Komunikace je denní chleba každého HRisty a právě v ní se často podlamuje důvěra a tvoří zbytečné napětí. Podle lektora rétoriky a stand-up komika Radka Petráše mnoho personalistů dělá stále stejné chyby. Jak se jim vyvarovat a naplno projevit dar slova, se dočtete právě teď.
Řeč je nejsilnější zbraň HRistů
Radek se věnuje se mluvenému slovu už přes 12 let – ať už na jevišti, v roli komunikace v roli lektora nebo na kurzech komunikace nebo při firemních školeních. K rétorice se dostal přes vlastní zklamání z kurzů, které mu nepřinesly žádný použitelný návod. A tak začal učit sám: prakticky, srozumitelně, bez abstraktních pouček a hlavně tak, aby lidem pomohl zvládat náročné situace, které v komunikaci zažívají každý den.
Mluvit ≠ komunikovat
„Mluvit zvládne každý personalista, ale skutečně komunikovat dokáže jen ten, kdo přemýšlí, s kým mluví,“ říká Petráš. Komunikace podle něj není o tom, jak rychle a barvitě ze sebe sypeme slova. Jde o to, co a komu říkáme a hlavně proč. Dobrý HRista mluví jinak s uchazečem o práci, jinak s vedením a ještě jinak s kolegou v týmu. Petráš tvrdí, že umění komunikace začíná u naslouchání, a hlavně u rozdílu mezi „poslouchat“ a „naslouchat“. Zatímco při poslouchání si už v hlavě chystáme odpověď, při naslouchání se soustředíme i na to, proč mi to ten druhý říká právě takto, nebo proč třeba mlčí. Prostě jdeme více do hloubky, pod povrch mluveného slova.
Proč HRisti potřebují rétorické skills
Personalista není jen poslem dobrých zpráv. Často musí říkat nepříjemné věci. Odmítnutí, výpověď, zpětná vazba, která se těžko poslouchá. Právě v těchto chvílích záleží na každém slově, pohledu nebo postoji těla. Problém je, když se HRista snaží být až příliš milý a balí sdělení do „hezky znějících“ slov, přičemž smysl se vytrácí. Podle Petráše to druhá strana často vycítí a místo důvěry přijde nejistota nebo pochyby. Rétorika v HR není o efektní mluvě. Je to o umění říkat věci přesně, s respektem a přitom napřímo.
V komunikaci je pak důležité i to, jak se personalista tváří, jak drží tělo, jak nebo kde sedí, zda mačká v ruce papír atd. Radek Petráš dodává, že je naprosto v pořádku, obzvlášť u potenciálně nepříjemných situací, říkat věci na rovinu. Například: „Potřebuju s tebou probrat projekt XY. Donesla se ke mně negativní zpětná vazba na způsob, jakým k němu přistupuješ.“ Personalista jasně otevírá téma, nezačíná smalltalkem o kávě nebo novém automatu ve druhém patře – jde prostě rovnou k věci. A právě to druhá strana ocení. Nemá totiž pocit, že se před ní něco schovává nebo že přijde nečekaná rána.
Komunikace HR jako hybatel firemní kultury
Podle Petráše má HR obrovský vliv na to, jaká je ve firmě kultura komunikace – nejen směrem k vedení (vertikálně), ale i mezi kolegy (horizontálně). Jak ji ale zlepšit? Třeba tím, že HR začne sama mluvit otevřeně, například prostřednictvím příběhů a storytellingu. „Představte si, že vedete skupinu nováčků, kteří se bojí na cokoliv zeptat. Místo mentorování jim povyprávějte příběh, kdy jste se taky báli zeptat zkušenějších kolegů či vedoucích, a co z toho vzešlo. Neříkáte jim, co mají dělat, ale dáváte jim návod, jak se v té kultuře chovat,“ říká Petráš.
Co když ale dobře nekomunikuje samotné vedení? I to se ve firmách často děje. Podle Petráše si to mnoho manažerů dokonce uvědomuje, jen to v žebříčku priorit posouvají dolů. HR by právě v těchto chvílích mělo převzít roli iniciátora a přijít s návrhem na školení či teambuilding zaměřený na komunikaci, zvládání konfliktů nebo práci se stresem.
„V okamžiku, kdy lidi dostanete ven z kanceláře, bez notebooků a telefonů, do jiného prostředí – najednou si komunikační principy osvojí mnohem přirozeněji. A pak si je přinesou zpátky do každodenního provozu,“ říká Radek Petráš.
Důležité je začít a dát první impulz. Kultura vnitrofiremní komunikace se ve firmách totiž vždy mění zevnitř, často právě u HRistů.
Lichotky vs. komplimenty aneb Jak dávat zpětnou vazbu
Při zpětné vazbě Radek Petráš doporučuje držet se jednoduchého postupu:
- Začněte konkrétním komplimentem. Ne stylem „jsi super pracovník“, ale například: „Oceňuju, jak jsi na konferenci bez váhání vyřešila situaci s vodou.“ Jaký je rozdíl mezi lichotkou a komplimentem? Lichotku můžete říct komukoliv. Kompliment míří na konkrétní čin konkrétního člověka. Je věcný, upřímný a neměnitelný a právě proto má váhu.
- Otevřete téma, které potřebujete řešit. „Potřebuju s tebou probrat styl komunikace, který se někomu z týmu nelíbil.“
Tím vytvoříte prostor pro dialog. Když se totiž člověk cítí oceněný, daleko snáz přijme i kritickou zprávu a hlavně ví, že mu ji říkáte jako člověk člověku, ne jako autorita shora.
Ticho jako silný nástroj personalistů
Co je jednou z největších chyb při mluvení? Mluvit, když ještě nevíme, co chceme říct. Výsledkem je slovní vata, opakování, hezitace a hlavně chaos na straně posluchače. Radek Petráš v tom má jasno:
„Ticho je nejlepší lék na všechny nešvary v komunikaci.“
Ve chvíli, kdy se přestaneme bát pauzy, začneme mluvit srozumitelněji, jasněji – a hlavně klidněji. Ticho není slabost. Ticho je prostor pro myšlenku.
Praktické tipy pro komunikační trénink HRistů
Podle Petráše se mluvení dá trénovat. A co je ještě lepší: nepotřebujete k tomu pódiové světlo. Stačí začít s těmito tipy:
- Mít jasno, co chci sdělit, ještě dřív, než začnu mluvit.
- Nahrát se na diktafon nebo mobil a zpětně se poslechnout. Je to nepříjemné, ale neskutečně účinné.
- Všímat si emocí za slovy druhých. Co mi opravdu chtějí říct? Jaký k tomu mají důvod? Právě teď jen poslouchám, nebo skutečně naslouchám?
- Naučit se pracovat s tichem, které se může stát vaší silnou zbraní k utřídění myšlenek.
Trénink komunikace není o tom stát před zrcadlem a pilovat gesta. Je to o tom být si vědom toho, co, komu a proč říkám – a jak to působí na druhého.
Komunikace je každodenní nástroj HRisty a taky jeho nejsilnější zbraň. Není potřeba si hned platit kurz rétoriky nebo směřovat k dokonalému projevu. Stačí začít dnes a malými krůčky: jednoduše si všímat toho, jak mluvím, naslouchám nebo pracuji s tichem. A občas si připomenout, že každé slovo může něco změnit – i to, které zůstane nevyřčeno.
