Markéta Hamrlová: Jak zvýšit psychickou odolnost zaměstnanců?

Markéta Hamrlová je osobní koučkou s více než desetiletou praxí v oboru. Mnoho let se věnovala pomoci obětem násilí na národní i mezinárodní úrovni. Spoluzaložila několik neziskových organizací, a jednu z nich také řídila. Dnes pořádá vlastní kurzy a výcviky koučinku s certifikací AKOR. Právě s Markétou, jakožto specialistkou na oblast osobního rozvoje, jsme se bavili na téma, které dnes velmi rezonuje společností – na psychickou odolnost a její zvyšování nejen na pracovním poli.

Již několik let se věnujete osobnímu koučinku. Co Vás k tomu přivedlo?

První komplexní kurz koučinku v ČR jsem absolvovala před více než 13 lety. Ještě před tím jsem měla možnost poznat koučink na krátkých kurzech v zahraničí, když jsem hledala něco, co by mi pomohlo s vedením mnohočlenných týmů při mé tehdejší angažovanosti v oblasti pomoci lidem, na nichž bylo pácháno násilí.

Aniž by to byl můj prvotní záměr, koučink se stal od prvního okamžiku mou láskou, v této oblasti jsem se neustále dále vzdělávala, trénovala, praxi věnovala čím dál tím více času, až se postupně stal mou hlavní profesní činností a mou původní profesi zcela vytlačil.

Po 6.000 odkoučovaných hodinách jsem praxi přestala počítat, od roku 2014 vedu výcviky koučinku ve své koučovací škole, v roce 2018 získaly tyto výcviky akreditaci MŠMT.

Jak se osobní koučink liší od klasického sezení u psychologa? V čem jsou hlavní rozdíly? A jak rozliším, kdy je pro mě vhodnější obrátit se na psychologa a kdy na kouče?

Odpovím velmi zjednodušeně. Na první pohled se může zdát, že je rozdíl mezi aktuálně moderními terapeutickými směry zaměřenými na řešení a koučinkem minimální, avšak toto zdání klame. Tím nejzákladnějším rozdílem jsou nároky kladené na profesní přípravu u psychologa, která je mnohem delší, náročnější a specifičtější než u koučů.

Koučink je metodika určená pro práci s psychicky zdravými lidmi (její hranice končí tam, kde začíná sféra psychiatrie), orientující se na budoucnost, postavená na smlouvě a rovnosti vztahu mezi koučem a koučovaným. Kouč není v tomto vztahu v roli experta na klientovu problematiku a jeho základní úkol je nehodnotit, neradit a nepodsouvat řešení, které si klient nachází sám ze sebe a svých zdrojů, které má k dispozici. Na kouče je proto vhodné obrátit zejména tehdy, když je zakázkou klienta realizace nějakého záměru v budoucnosti.

Psychologa je vhodné oslovit při zakázkách orientovaných směrem do minulosti (touha vyrovnat se s minulostí, rozumět tomu, co se stalo atd.) a při podpoře léčby při řešení nějakého psychiatrií diagnostikovaného problému (například deprese).

Kouč se orientuje na budoucnost, psycholog na minulost klienta.

Vaším zaměřením v rámci koučinku je (mimo jiné) zvyšování psychické odolnosti Vašich klientů. Co si lze pod tímto pojmem představit?

V současné době jde o velmi častou zakázku klienta naučit se lépe zvládat tlak a nejistotu, kterou pohání touha cítit se lépe.

V obecném slova smyslu se psychickou odolností (resiliencí) rozumí schopnost zvednout se po prožitém pádu, otřepat se a jít dál. Míra psychické odolnosti je u každého člověka jiná. Někdo zvládá s úsměvem na rtech neskutečné množství objektivně náročných situací, jiného člověka vykolejí téměř ke zhroucení sebemenší vybočení ze stereotypu.

Dobrou zprávou je, že psychickou odolnost jde vždy trénovat a posilovat.

Přicházejí za Vámi lidé v této souvislosti spíše preventivně nebo až po tom, co zažili nějaký nepříjemný zážitek, který psychicky neustáli?

Nejčastější zakázkou je stav dlouhodobého či krátkodobého, avšak intenzivního diskomfortu, kdy se klient necítí dobře v tlaku, touží po změně svých reakcí a odpovědí na podněty zvenčí a chce najít svůj individuální recept na zvládání permanentního stresu.

Velice často je tou pomyslnou poslední kapkou před vyhledáním kouče psychosomatická demonstrace negativních důsledků stresu v těle (např. bolesti břicha bez fyzické příčiny atd.).

Jak pracujete s klientem, který za Vámi přijde se zájmem o zvýšení své psychické odolnosti?

Těžiště koučovací práce je vždy vytvoření takového prostředí a rámce, v němž si klient sám ze své vlastní síly a pro sebe nejvhodnějších zdrojů nalézá ta nejvhodnější řešení pro sebe samého.

Základem jsou odpovědi na otázky: Co skutečně chceš? Jak to má vypadat? Teprve v zóně velice detailních odpovědí na tyto otázky se rodí skutečná změna (často dlouhodobě fixovaných vzorců jednání a myšlení) na základě vědomého rozhodování se, kreativity a kompetence.

Psychickou odolnost jde vždy trénovat a posilovat.

Pokud kouč zjistí, že je pro něj práce s určitým klientem náročná a on tak není schopen udržet rámec neposuzování a nehodnocení klienta, je vhodné koučovací proces ukončit a klientovi doporučit jiného kouče?

Zde odkazuji na odpověď viz výše. Úkolem kouče je komunikačně se napojit na klienta, tedy vytvořit mu takové prostředí k přemýšlení, v němž se uvolní do kreativity a schopnosti nalézat svá řešení. Vytvoření tohoto rámce (nikoliv vyřešení zakázky za klienta) je nedílnou součástí kompetence koučů. V tomto procesu podle mého názoru nehraje roli, jestli je klient impulzivnější, labilnější či psychicky zcela konzistentní. Úkolem kouče z podstaty věci není posuzovat, jak to klient má, jaké je povahy a založení.

Můžete zmínit pár základních tipů, jak pracovat na zvýšení psychické odolnosti?

Mezi to nejjednodušší, co lze hned teď začlenit do života, je respektování evoluce a vytvoření vnějších podmínek pro naše bytí tak, abychom nesabotovali sami sebe. Jinými slovy řečeno, naší psychické odolnosti prospěje pravidelný pohyb, kvalitní strava (ne mnoho, ne málo), spánek, blízkost a cílené uvolňování mysli (např. meditací).

Dále je v tomto kontextu vhodné naučit se zaměřovat svou pozornost nikoliv na problém (jak vznikl; proč vznikl; kdo za to může; jak hrozně se v tomto cítím….), ale na řešení (jak to má vypadat, aby to fungovalo; co chci místo toho, co nechci; co potřebuji k tomu, aby mi bylo lépe; na čem poznám, že se situace začíná zlepšovat…).

Nedílnou součástí strategie může být i posilování optimistického postoje (ve smyslu vidění naděje), víry ve vlastní schopnosti (např. cíleným uvědomování si, co všechno se mi již podařilo překonat a zvládnout), sebepřijetí a postupné realizované odvahy překračovat zónu pohodlí.

Metodou vizualizace pozitivní budoucnosti s detaily (představy sluchové, vizuální, čichové, pocitové) lze uložit vytvořenou představu do naší nevědomé mysli ve stejné intenzitě a kategorii jako náleží vzpomínkám. Naše mysl v tomto případě nerozlišuje, jestli se tak skutečně stalo, bere tuto situaci jako prožitou, jako fakt (zdroj).

Metod a technik pro posilování psychické odolnosti lze uvést nepočítaně, za všechny mohu zmínit techniku ze sféry NLP, kterou jsem nazvala KOTVA BLAHA. Její provedení je velmi jednoduché, kdykoliv budete cítit velmi pozitivní stav blaha (klidu, radosti, rozplývající se lásky…) stiskněte si na dominantní ruce nehtem palce bříško prsteníčku na této ruce. Toto zopakujte kdykoliv v budoucnosti, kdykoliv budete cítit blaho. Po určité době se u vás vytvoří podmíněný reflex. Pokud si v jakémkoliv okamžiku stisknete nehtem toto místo, zaplaví vás pocit blaha.

‍